Artróza

Osteoartroza (též jen artróza) je degenerativní onemocnění kloubů.Artroza kloubů patří mezi revmatická onemocnění nezánětlivého charakteru (na rozdíl od zánětlivé artritidy). Obecně se hovoří o projevech opotřebení kloubů. Postižen může být v zásadě jakýkoliv kloub v těle, nejčastější však býváartroza kyčelního kloubu, tzv. koxartroza a gonartroza, tj. artroza kolenního kloubu. Výjimkou však není ani artroza ramenního kloubu, či kloubu loketního. Objevit se může i artroza v krční páteři, v případě postižení obratlových kloubů páteře hovoříme o tzv. spondyloartróze. 
Zasaženy mohou být i malé klouby, například se může rozvinout artroza v prstech, poměrně častá je tzv. risartroza, neboli artroza palce. Vyskytnout se může také artroza čelistního kloubu. 
Rozsah onemocnění bývá různý, pacient může mít postižen pouze jeden kloub v těle, avšak onemocnění může být rovněž klasifikováno jako polyartróza, kdy jsou patrné patologické změny na mnoha kloubech současně.

Artróza spočívá v odbourávání tkáně kloubních chrupavek a v jejím kostnatění, přičemž tyto procesy snižují pružnost chrupavky. Protože chrupavka se významně uplatňuje na správné funkci kloubů, dochází v důsledku jejího porušení ke značnému narušení kloubní činnosti. Kloub představuje pohyblivé spojení dvou nebo více kostí, mezi dvěma kostmi kloubu je mezera - tzv. kloubní štěrbina - naplněná tzv. synoviální tekutinou. Povrch styčné plochy každé ze zúčastněných kostí je povlečen chrupavkou. Chrupavka se společně se synoviální tekutinou podílí na snižování koeficientu tření mezi plochami kostí, které jsou součástí kloubu, a tlumí i rázové zatížení. Svou přítomností tak umožňuje hladký pohyb kostí vůči sobě. Při narušení chrupavčité tkáně jsou hlavice kostí nechráněné a kosti se bolestivě třou přímo o sebe, čímž se začne poškozovat i vlastní kostní tkáň.
 

Příčiny artrózy jsou různé. Jednak bývá artroza následkem přirozeného procesu stárnutí organismu, k rozvoji onemocnění však může přispívat i nadváha, přetěžování kloubů (např. při vrcholovém sportu), úrazy. Původem artrózy však mohou být i vrozené anomálie kloubů, prodělaná zánětlivá onemocnění, chirurgické zákroky aj.

Konkrétní léčba se odvíjí od stupně artrózy, obecně zahrnuje metody fyzioterapeutické, např. elektroterapie, radioterapie, magnetoterapie, kryoterapie a další rehabilitační metody. Uplatnění nachází i medikamentózní léčba, podávají se jednak léky tlumící zánětlivé projevy, jednak chondroprotektiva, která zlepšují stav chrupavek, jednak léky tlumící bolest. K podpoře léčby se používají i různé mechanické pomůcky, které snižují zátěž kloubů. Např. je-li rozvinuta těžší artroza kolene, léčba může být posílena zpevněním kolenního kloubu ortézou apod. V nejtěžších případech musí být stav řešen operační náhradou kloubu.